Farma Zvířat je podařené dílo George Orwella z 20 let minulého století. Příběh je o zvířatech, která se násilím osvobodila z lidské nadvlády, začala sama hospodařit na farmě kdesi v Anglii a ustanovila si přísná protilidská pravidla. Prasata, na farmě žijící, se brzy stala veliteli s jistými výhodami. Ostatní zvířata se proti tomu nijak nestavěla na odpor (a když už se nějaké našlo, bylo ihned usmrceno psy, pravou rukou prasat).
Neila Gaimana jsme si blíže představovali v minulém čísle, takže pokud toužíte po nějakých informacích o autorovi, nalistujte si prosím stranu 32 v čísle 8 a čtěte obsáhlý stránkový profil. Dnes se budeme věnovat nové Gaimanově knize, která se mi dostala v mezidobí mezi Echy 8 a 9 do rukou. Jak asi po přečtení nadpisu snadno uhodnete, jedná se o titul s nicneříkajícím názvem Hvězdný prach, podle kterého se dá asi jen velmi těžko tipovat, o jaký půjde žánr.
Útlá knížečka Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, vám nabízí desítky krátkých fejetonů a zamyšlení. Tyto článečky ne nepodobné sloupečkům, které polovina kvarty pravidelně plodí na angličtinu, si psal Fulghum několik let do kapsy a teprve potom dostal nabídku na jejich uveřejnění. Je to na nich vidět, protože každá z nich je uměleckým dílem sama pro sebe, vypiplaná do posledního detailu, s čitelným úvodem, zápletkou či problémem a pointou na závěr. Číst Fulghuma je opravdové potěšení.
Hlavním hrdinou románu Spolčení Hlupců je Ignácius J. Reilly. Muž s takovým jménem snad ani nemůže nebýt výstřední. O tom, že Ignácius výstřední JE, během čtení nezapochybujete ani na chviličku. Tento třicetiletý starý mládenec žije se svojí matkou v jednom domě, nepracuje, ale zato píše pamflety proti zkaženosti moderní společnosti a oslavné ódy na středověké filozofy a asketický životní styl. Čas od času zčeří svou návštěvou klidnou hladinu místního biografu, ale jinak jde z pohledu obyvatel New Yorku o neškodného človíčka.
Maus je bezesporu výjimečná kniha. Autor - Art Spiegelman - původně nezamýšlel Myš jako komerční dílo, když bylo dohodnuto, že se přeci jen bude prodávat, ani on ani vydavatel nečekali nijak velkou prodejnost. Přesto se stal Maus bestsellerem a sesbíral spoustu nejrůznějších ocenění. To vše nabírá potom úplně jiné hodnoty, když prozradím, že Myš je komiks!
Jako tomu bylo u Hry o trůny, vydává Tallpress i druhý díl Martinovy ságy (recenzi na Hru o trůny naleznete v Echu 5) rozdělený na dvě části. Já měl zatím tu čest číst první z nich a musím vám předem říci, že jakkoli z knihy čiší komerce a jakkoli se vám může zdát, že se vlastně nic neděje, jde o typicky Martinovsky poutavě napsanou dark fantasy, která se čte jedním dechem.
Tři minirecenze na knihy Anne McCaffrey, originální fantasy autorky. Její svět pernských jezdců na dracích, držebníků a strašlivých Vláken neztratil ani po letech nic na své přitažlivosti.
Pokračujeme v sérii profilů fantastických autorů - teď tu máme Neila Gaimana, autora známého komiksu Sandman a knihy Nikdykde, která je v článku recenzována.
Na Poulu Andersonovi je zajímavá ta věc, že se vlastně jmenuje Andersen a jde o emigranta z Dánska, který vyrůstal v Texasu. Patří k velkým osobnostem žánrů sci-fi a fantasy, a to by bylo, aby ho kvartánští odborníci na pokleslou literaturu (jak se kdosi kdysi vyjádřil o recenzentech Echa) neznali.
"Krev očišťuje národy a činí je silnými," řekl Haremheb. "Krví tloustnou bohové a krev jim dává zdraví. Dokud budou války, krev musí téci."
"Nikdy již nebude válek," pravil následník trůnu.
"Tenhle chlapec je blázen," usmál se Haremheb.
